Publikováno: 3. 9. 2019
Účelem agilních metod je usnadnit procesy, které mohou řešit agilitu. Základní dimenze agility však nejsou v literatuře dobře objasněny. Zejména to, co konstituuje agilitu vývoje softwaru a jaké jsou organizační předchůdci a výsledky dimenzí agility, jsou výzkumné otázky, na které je třeba adekvátně odpovědět. Ve snaze překlenout tuto mezeru v literatuře, představuje tato studie dimenze agility s odpovídajícími popisy, které mohou pomoci vyvinout měřítka agility. Tato studie přispěje k teoretické literatuře rozvíjením lepšího porozumění měření a povaze agility. Studie dále poskytne odborníkům návod ohledně konkrétních procesů k dosažení agility v agilním procesu vývoje softwaru.
Potřeba přizpůsobit se měnícím se požadavkům zákazníků vedla k posunu od tradičních metodik vývoje softwaru založených na plánu k přírůstkovým a iterativním metodikám vývoje, jako jsou agilní metodiky vývoje softwaru (Neruer a kol. 2005). Podle Zprávy o chaosu od Standish group z roku 2015, jsou agilní projekty vývoje softwaru často třikrát úspěšnější než projekty založené na tradičních metodikách (StandishGroup 2015). Agilní metodologie mohou organizacím umožnit dosáhnout flexibility v projektech vývoje softwaru při řízení nepředvídatelných a měnících se podmínek (Maruping a kol. 2009). Ačkoli mnoho studií zkoumalo teoretické a praktické aspekty agilních metodik, zůstává agilita stále nejasným pojmem, chybí srozumitelnost, zejména pokud jde o její základní dimenze (Balijepally a kol. 2014; Wendler 2013). Vytvoření empirických měřítek pro vývoj softwaru vyžaduje provést kvantitativní výzkum (Conboy 2009; Sheffield a Lemétayer 2013.). Cílem tohoto výzkumu je vyplnit tuto mezeru v literatuře empirickým určením klíčových dimenzí agility a navržením odpovídajících měřítek.
What-Constitutes-Software-Development-Agility
Autor:: Kateřina Mrkvičková